pondělí 15. května 2017

Komentář Eleison DXIII – Boží zbraně (2017)


Komentář Eleison DXIII – Boží zbraně (2017)
(513)
13. května 2017
 BOŽÍ ZBRANĚ
V tento den 100. výročí počátku velké série zjevení Naší Paní třem dětem z Fatimy v Portugalsku v roce 1917 může být dobré si připomenout, že Náš Pán varoval lidstvo skrze sestru Lucii, že pobožnost k Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Jeho Matky bude, spolu se svatým růžencem, poslední velkou pobožností danou lidstvu pro spásu duší. Ke konci 17. století, kdy protestantismus a jansenismus nutily křesťanskou lásku ochladnout, dal Náš Pán Své Církvi pobožnost ke Svému vlastnímu Nejsvětějšímu Srdci, aby lidem připomněl planoucí Boží lásku k nim. Počátkem 20. století, právě když se měl komunismus zmocnit Ruska, dal nám, zvláště skrze Fatimu, Srdce Své Matky jako naše poslední velké útočiště před koncem světa.
Ale uplyne další půl století od roku 1917 a vlastní duchovní Našeho Pána se připravují zanechat Církev démonům modernismu, což je obdoba komunismu uvnitř Církve. Sestra Lucie z Fatimy právě tehdy varovala P. Fuentese, že katolíci, aby spasili své duše, už dále nemohou spoléhat na duchovní. Jistě. V roce 1962 Druhý vatikánský koncil spustil předapokalyptické ničení Církve, nejhorší v celé její historii. A v 70. letech 20. století profesor Romano Amerio, italský kritik Druhého vatikánského koncilu a všech jeho okázalostí a všech jeho děl, napsal, jak si čtenáři KE 400  mohou vzpomenout, že jestliže je koncilní krize pro Církev niterná jako nebyla žádná krize před ní, pak „jsme směřováni k beztvaré temnotě (...) vůči níž nebude žádná alternativa, nežli zachovat mlčení.“
Půl století po Fatimě jsme na cestě do této temnoty. Sváry, rozdělení, zmatení a chaos v katolických srdcích a myslích, způsobované duchovními, kteří se oddělují od své autority tím, že opouštějí Boží Pravdu, jsou takové, že i mnozí předvídaví katolíci už upřednostňují mlčení spíše, než aby se pokoušeli diskutovat nebo vyučovat. Spousta moderních myslí je natolik neschopná jakéhokoliv delšího přemýšlení nebo uvažování, že jakýkoliv pokus rozptýlit jejich omyl riskuje jen to, že zvyšuje jejich zmatení. Jeden z čtenářů těchto „Komentářů“ s Ameriem důrazně nesouhlasí: Jak může katolická Pravda zmlknout, ptá se, a jak mohou katolíci přestat bojovat? Musí si však připomenout Evangelium, zvláště Umučení.
Náš Pán nám říká, abychom neházeli perly před svině, jinak řečeno, abychom neučili lidi, kteří jsou nezpůsobilí se učit, a říká Svým apoštolům, aby setřásly ze svých nohou prach až budou vycházet z města, které nenaslouchá (Mt VII, 6; Lk IX, 5). Náš Pán dal příklad mlčení před Veleradou (Mt XXVII, 12, 14), Herodem (Lk. XXIII, 9) a Pilátem (Jn XIX, 9). Mnoho duší dnes je podobně nezpůsobilých slyšet pravdu. A když přijde na boj, Náš Pán sám v Getsemanské zahradě řekl Petrovi, aby zastrčil svůj meč. Taková nebyla Boží vůle (Mt XXVI, 54). Petrovým problémem bylo, že neučinil, co mu Náš Pán řekl, že má učinit, což bylo „modlit se a bdít“. Výsledkem, když byla jeho mužská vůle bojovat frustrována jeho milovaným Mistrem, bylo, že Jej opustil a utekl (Mk XIV, 50). Mějte se na pozoru, bojovníci za Našeho Pána – jestliže váš boj nefunguje, riskujete, že Ho opustíte!
O co nás dnes Náš Pán žádá je, abychom konali smírnou pobožnost vůči Bolestnému a Neposkvrněnému Srdci Jeho Matky, zvláště skrze růženec a pobožnost prvních sobot. Kdyby Mu jen naslouchalo dost katolíků, pak by Naše Paní Fatimská od Něj brzy získala milost pro papeže, aby zasvětil Rusko Jejímu Srdci, přesně jak žádala, a pak by „beztvará temnota“ ihned začala vydávat světlo a získávat svůj tvar. Objednejte si od Fatima Center v Ontariu v Kanadě kopie jejich vynikajícího letáku o prvních sobotách. Neposkvrněné Srdce Panny Marie, oroduj za nás!
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof