úterý 16. února 2016

P. Tomas Aquinas na obranu biskupa Williamsona (2016)

 
P. Tomas Aquinas na obranu biskupa Williamsona (2016)
 
Biskup Williamson ve svém Komentáři Eleison č. 438 napsal: „Jestliže je důkaz eucharistických zázraků, které se odehrály v rámci Novus Ordo církve (viz KE 436 a 437), tak seriózní, jak se jeví, pak musí katolíci své myšlení přizpůsobit myšlení Boha a nikoliv naopak.“
Mnozí biskupa Williamsona kvůli jeho komentářům týkajícím se možného eucharistického zázraku, který se udál v Buenos Aires, napadali. Z použitých argumentů cituji následující:
1)      Mimo Církev nemohou být žádné zázraky. Koncilní církev není katolickou Církví. Proto v Buenos Aires nebyl žádný zázrak.
2)      Nikdo nejedná bez účelu. Zázrak v nové mši by nemohl mít žádný jiný účel, než přesvědčit věřící, aby navštěvovali novou mši. Proto v Buenos Aires nebyl žádný zázrak.
3)      Zázrak je souhlasem od Boha. Bůh nemůže souhlasit s herezí. Nová mše je nakloněná herezi. Proto v Buenos Aires nebyl žádný zázrak.
Podívejme se na každý z těchto argumentů.
První argument věc příliš zjednodušuje, a když ji zjednodušuje, zaměňuje dvě oddělené otázky. Jednou z nich je vědět, zda mohou existovat zázraky mimo katolickou Církev nebo ne. Druhou je vědět, zda je koncilní církev zcela oddělená od katolické Církve nebo ne.
1)      Na první argument se musí odpovědět reakcí sv. Tomáše Akvinského, která je „ano“. Zázraky se za jistých podmínek mohou udát „mimo katolickou Církev“. Pokud jde o to, podívejte se na články prof. Carlose Noguého. Co Bůh nedělá, je potvrzování omylů nebo nectnosti, může však dokonce i mezi pohany potvrdit pravdu nebo ctnost zázrakem. Jestliže byla vykonána nějaká dobrá díla ze strany pohanů, událo se toto dobro skrze vnuknutí nebo činy Boží (srovnej De Potentia, ot. VI, čl. V, ad quantum). V tomtéž článku sv. Tomáš říká, že je možné, že Bůh učinil zázrak, aby dosvědčil počestnost pohanské panny. Člověk si také může vzpomenout na zázrak Balaamovy oslice, která jasně promluvila, jak se píše v Písmu svatém. Nicméně, Balaam byl pohanský věštec. Oslice promluvila, protože Bůh jej chtěl varovat, aby se znovu nepokoušel proklínat Židy (Num XXII).
Na druhou otázku se musí odpovědět, že autority koncilní církve tvoří modernistickou sektu, která okupuje klíčové pozice v rámci Církve a činí z nich zajatce. Nemůžeme absolutním způsobem říct, že koncilní církev je katolickou Církví, ani že není katolickou Církví. Se svou modernistickou naukou a úmyslem zničit Církev, je zjevně nekatolická, ale skrze skutečnost, že drží ve své moci jurisdikci, která patří Církvi, má v rámci sebe přece něco katolického. Kdyby se současný papež obrátil, uplatňoval by katolicky moc, kterou dnes uplatňuje modernisticky.
Zdá se mi, že toto je postoj, který vždy zastával arcibiskup Lefebvre.
2)      Nikdo nejedná bez cíle. Jaký úmysl by Bůh měl v tom, že vykoná zázrak v nové mši?
Biskup Faure již na tuto otázku odpověděl. Jestliže je Náš Pán přítomen v posvěcené Hostii na nové mši s přitěžující okolností, že je tato Hostie znesvěcena, nezdá se být absurdní, že by Bůh učinil zázrak, aby ukázal vážnost tohoto znesvěcení.
Ale, řeknou někteří, biskup Williamson také citoval údajný zázrak, který se udál v Polsku. Musí se použít tentýž argument. Tam, kde existuje reálná Přítomnost, může existovat zázrak bez toho, že by podkopal Pravdu.
Neznamenalo by to však schvalovat novou mši?
Ne, stejně jako by nešlo o schvalování pohanství, když by se skrze zázrak prokazovala nevinnost pohanské panny.
3)      Zázrak je znamením od Boha a Bůh nemůže schvalovat herezi. Ale tento zázrak, pokud to byl zázrak, nemá schvalovat nový mešní ritus, ale spíše reálnou Přítomnost. Svátost přijatá v koncilní církvi může být platná a nauka, jež ji doprovází, může být mylná. Jsou to však dvě oddělené věci. Jedna nezneplatňuje druhou. Potvrdit jednu, dokonce i zázrakem, neznamená potvrdit druhou, stejně jako prokázání nevinnosti pohanské panny není schvalováním pohanství.
Předložené argumenty [proti biskupu Williamsonovi] se nezdají být průkazné. V každém případě nemohou být použity k diskreditaci biskupa Williamsona, který zůstává tím biskupem, který odporoval sebevražedné politice stoupenců dohody, vysvětil biskupa Faureho, vysvětil kněze „Odporu“ a biřmoval nespočet věřících, čímž dal naději pokračování dobrého boje arcibiskupa Lefebvra, který není ničím jiným, než dobrým bojem Církve, jež je jedna, svatá, všeobecná, apoštolská, římská a, jak řekl sv. Pius X., pronásledovaná.
P. Tomas Aquinas
Překlad: D. Grof