pondělí 13. dubna 2015

Poznámky ohledně nového biskupa (1991)

 
Poznámky ohledně nového biskupa (1991)
který bude nástupcem Jeho Excelence biskupa de Castro Mayera
Poznámka překladatele: Tyto poznámky pronesl arcibiskup Lefebvre v roce 1991 a vysvětloval v nich, jakou jurisdikci a na základě čeho bude mít nový biskup, který bude vysvěcen jako nástupce biskupa de Castro Mayera. Není od věci si jeho slova připomenout s ohledem na nedávno vysvěceného biskupa Faureho.
Biskup de Castro Mayer byl původně diecézním biskupem v Campos v Brazílii v letech 1949-1981. Po své rezignaci, kdy odmítl zavádět reformy Druhého vatikánského koncilu, vedl věrné kněze diecéze Campos až do své smrti v roce 1991. Jeho Kněžské bratrstvo sv. Jana Vianney se staralo asi o 40 000 věřících. Více o biskupu de Castro Mayerovi např. zde, zde či zde.
***
 
Zdá se mi velmi důležitou preciznost při řešení problémů jurisdikce nového biskupa s ohledem na jeho kněze a věřící.
Především se musí poznamenat, že jeho situace není přesně stejná jako situace biskupa de Castro Mayera. Ten je emeritním biskupem Campos poté, co byl jeho sídelním biskupem. Proto lze dojít k závěru, že měl, ne-li právní moc, pak přinejmenším morální moc, která za současných okolností mohla ospravedlnit pastorační kroky s ohledem na své bývalé kněze a věřící.
To není případ nového biskupa, který nemá žádný jiný základ pro jurisdikci, než ten, který pochází ze žádostí kněží a věřících, aby se postaral o jejich duše a duše jejích dětí, a kteří jej požádali, aby přijal biskupské svěcení, aby jim dal pravé katolické kněze a milost svátosti biřmování. Je tedy jasné, že jurisdikce nového biskupa není územní, ale osobní, jakou se stává také jurisdikce [jím vysvěcených] kněží.
Protože věřící žádají od kněží a biskupa svátosti a nauku Víry, mají kněží a biskup povinnost dohlížet na správné přijímání a správné užívání nauky a milosti Mešní oběti. Věřící nemohou žádat svátosti a zároveň odmítat bdělou autoritu kněží a biskupa.
Pro dohled nad dobrem apoštolátu a jeho efektivnost se zdá organizace Bratrstva svatého Faráře Arského [myšleno je Kněžské bratrstvo sv. Jana Vianney – pozn. překl.] být velmi vhodnou a měla by znovu závazně sjednotit všechny kněze, kteří touží pokračovat v tradičním apoštolátu.
Zdálo by se žádoucím, aby biskup, až bude vysvěcen, byl na doživotí jmenován předsedou kněžské rady, aby mohl zastávat autoritu, která je nezbytná pro nominaci kněží, pro nová díla, pro aktivity mezi farnostmi, pro seminární a řeholní společenství.
Protože jurisdikční autorita tohoto biskupa nepochází z nominace Říma, ale z nutnosti spásy duší, bude ji muset vykonávat se zvláštním citem a brát zvláště v potaz svou kněžskou radu.
Mimo to musí věřící a kněží uznat milost toho, že mají duchovního, nástupce apoštolů a strážce Tradice pokladu Víry, eucharistické Oběti, katolického kněžství, a musí v důsledku toho usnadňovat výkon jeho autority skrze svou velkodušnou poslušnost.
Protože tato jurisdikce biskupa není územní, ale osobní a má jako svůj zdroj povinnost věřících spasit své duše, pak pokud skupina věřících v diecézi žádá biskupa, aby měla kněze, dává tato skupina samotnou touto skutečností autoritu tomuto biskupovi, aby dohlížel nad předáváním Víry a milosti v této skupině prostřednictvím tohoto kněze, jehož poslal.
Zdá se mi, že takto bude v řádu, který je v souladu s duchem Církve, vyřešen delikátní problém, jenž pochází od biskupského svěcení bez výslovného mandátu Říma, ale s implicitním mandátem římské Církve, Strážkyně Víry.
Nový biskup zůstává bytostným poutem s Církví, věrné svému Božskému Ženichovi, Našemu Pánu Ježíši Kristu.
 
+ Marcel Lefebvre
20. února 1991
 
Překlad: D. Grof