čtvrtek 25. prosince 2014

Narození Syna Božího – výstraha bohatým a útěcha chudým (1903)


Narození Syna Božího – výstraha bohatým a útěcha chudým (1903)
Na den slavný Božího narození
Pojďme až do Betléma, a vizme tu věc, jež se stala. (Luk. 2, 15)
Zajisté radostí posvátnou naplněni byli pastýři, když jim anděl Páně zvěstoval, že se jim narodil Spasitel, jenž jest Kristus Pán. Již ta sláva a krása, kterou viděli na luzích betlémských, rozveselila mysl jejich; když pak anděl Páně stál vedle nich, jest pravda, že se ulekli, ale strach ten brzy pominul, jakmile vyslechli slova andělova. Proto také s důvěrou vespolek praví: „Pojďme nyní do Betlema, a přesvědčme se o tom, co nám anděl řekl.“ Nejdou do Betlema proto, že by snad o pravdivosti slov andělových pochybovali, nýbrž proto, aby se ve své radosti a ve svém dobrém smýšlení utvrdili.
A v okolnostech podobných jako tehdáž pastýři nacházíme se, nejmilejší, nyní my; k nám sice nemluví anděl Hospodinův, nezvěstuje nám narození Páně posel nebeský viditelný, ale tutéž velmi potěšitelnou pravdu nám zvěstuje svaté evangelium, které jest slovo Ducha svatého. Proto jděme také i my myslí svou až do Betlema k jesličkám, a vizme tu věc, která se stala. Pohlédněme myslí svou na jesličky Pána Ježíše, ne proto, že bychom snad o něčem z narození Páně pochybovali, ale proto, abychom se od Pána Ježíše pravdám spasitelným přiučili a tak se zlého varovali a v dobrém se utvrdili. Poněvadž pak právě v dobách nynějších tak mocně pohybují myslí téměř všech lidí statky pozemské, tažme se, co o nich dle učení Krista Pána třeba souditi. Promluvím tudíž o té pravdě, že narození Syna Božího jest výstrahou bohatým a útěchou chudým.
1. Tažme se tedy nejprve, co mají viděti v narození Páně lidé bohatí. Poznávají zde pravou cenu bohatství. Kristus Pán, pravý Bůh, narodil se v chlévě a odpočívá v jesličkách. Matka Jeho, přesvatá Panna, ovinula Ho jen plenkami chudičkými, poněvadž nic jiného neměla, a položila Ho v jesle. Pěstoun Páně, svatý Josef, jest rovněž chudobný řemeslník, tesař; neměl ani tolik prostředků, aby sobě, Marii Panně, a hlavně nově narozenému Synu Božímu opatřil slušně místo a pohodlné, kde by mohli všichni odpočinouti, když toho všichni potřebovali. Jak málo záleží tudíž u Boha na bohatství a na statcích vezdejších! Celá svatá rodina jich mohla míti nejvíce, a neměla žádných. Jak málo si tudíž na nich mají zakládati bohatci, a jak se mají hroziti, jestli pro ně zapomínají na Boha, jestli pro ně utiskují svého bližního, jestli pro ně zahazují a usmrcují svou nesmrtelnou duši! Jsou, bohužel, nyní katoličtí křesťané, kteří místo Boha ctí své statky; kteří prvé přikázaní lásky: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a nade všecko,“ tak překrucují, že si myslí: „To jest již staré, to platilo tenkráte, ale nyní platí: Milovati budeš statky tohoto světa nade všecko, pro ty ti nemá býti nic obtížno,“ a dle toho také jednají. Když ďábel pokoušel Krista Pána, ukázal mu s hory velmi vysoké všecka království světa a slávu jejich, a řekl Mu: „Toto všecko tobě dám, jestliže padna budeš mi se klaněti.“ A Pán Ježíš mu řekl: „Odejdiž, satane! Nebo psáno jest: Pánu Bohu svému se klaněti, a Jemu samému sloužiti budeš,“ Jak hrozně se od toho liší počínání mnohých katolických křesťanů! Kristus Pán zamítá všecky statky nabízené a praví, že se má klaněti jedinému Bohu, ďábla proto zahání; nyní pak i katoličtí křesťané ďábla téměř volají, jemu svou úctu nabízejí, a Bohem pravým pohrdají, Jeho úcty si nevšímají, jen aby nabyli království tohoto světa a jeho slávy. Jaké odměny mohou za to očekávati?
Proto, koho z vás, nejmilejší, Bůh obdařil statky pozemskými, nezakládejte si na nich, nehledejte v nich své blaho a svůj poslední cíl, nýbrž hrozte se toho, jak jich snad užíváte. Chudičký Spasitel v jesličkách jest vám výstrahou, že nebudete-li chudí aspoň duchem jako On, nemůžete míti podílu s Ním. Budete pak, chudými duchem a budete podobnými Jemu, když budete viděti ve statcích svých jenom prostředek, kterého máte užiti ke cti a slávě Boží a ku pomoci svých bližních. Jestli tak užijete a chcete užívati statků svých, pak vám nebudou k vaší škodě, nýbrž naopak k vašemu prospěchu, jak poznáváme také z jesliček, ovšem ne na den narození Páně, nýbrž na den svatých tří králů. Přišli od východu tři mudrcové, mužové zajisté zbožní, učení a bohatí. Nepřilnuli ku statkům svým tak, že by pro ně nechtěli ani opustiti domov svůj, nýbrž, ač vidí, že pro dalekou cestu delší dobu nic nevyzískají, nýbrž naopak ztratí, dílem promeškanou prací, dílem větším vydáním, vydávají se na cestu, a když dospěli k cíli, padají na kolena a obětují Kristu Pánu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Za to se jim odměňuje chudičký Kristus Pán hned, poučuje jich, jak se mají zachovati, že nemají jíti k Herodovi, nýbrž že se mají navrátiti jinou cestou do domu svého, a hojnými milostmi je tak všude provází; že dosáhli života věčného, a církev svatá je ctí od dob nejstarších jako veliké světce. Tito mudrci nedarovali dary jenom Božskému Spasiteli, nýbrž také Jeho Matce, Marii, a pěstounu, svatému Josefu. Proto milost, které se jim dostalo od Boha, nebyla jen odměnou za dobrý skutek prokázaný Kristu Pánu, nýbrž i za dobrodiní prokázané lidem. Jak tedy odměnil Bůh lásku prokázanou Jeho Synu, tak odměnil také lásku prokázanou bližnímu. A proto třeba říci, že narození Páně jest výstrahou bohatcům, aby neužívali svých statků jen pro sebe, aby v nich nehledali svůj cíl, nýbrž aby jich užívali pro Boha a pro bližního, čili aby jimi dokazovali lásku k Bohu a k bližnímu. Jestli tak učiní, pak jim nebudou jejich statky pramenem zlořečení, nýbrž hojným zdrojem pravého požehnání.
2. Jako jest narození Páně bohatým výstrahou, tak jest chudým útěchou. Vidí právě z toho, že Kristus Pán narodil se v takové chudobě, že i Jeho přesvatá Matka a svatý pěstoun byli chudí: že chudoba není pravým neštěstím, nýbrž že i oni mohou býti Bohu milými a to třeba více než bohatí. To jim jest dojista povzbuzením, aby snášeli chudobu s trpělivostí a s odevzdaností do vůle Boží, dobře vědouce, že co s nimi Bůh činí, dobře činí. Kristus Pán řekl, že bez vůle Boží nespadne ani vlas s hlavy naší (Luk. 21, 18); proto cokoliv se děje s námi, děje se dle vůle Jeho buď sesílající, nebo aspoň dopouštějící. Proto Bůh rozhodl o tom, že Syn Boží byl chudobný, Bůh rozhodl o tom, že byla chudičká Jeho matka, a po vůli Boží byl chudobným také svatý Josef. Proto co my máme nebo nemáme, závisí také na Bohu. Kdyby se člověk sebe více přičiňoval, nedá-li práci jeho zdaru Bůh, jmění jeho nepřibývá, a kdyby sebe více rozhazoval, kdyby toho Bůh aspoň nepřipustil nebo někdy docela nerozhodl, jmění jeho by neubývalo. Proto i náš nedostatek plyne z vůle Boží, a my se z něho máme radovati, nemáme se proto rmoutiti nebo docela proti Bohu reptati, že nemáme tolik, mnoho-li bychom si snad přáli; vždyť chudobou, nedostatkem, strádáním se připodobňujeme Kristu Pánu v jesličkách a Marii Panně a svatému Josefu v Betlemě, ne bohatstvím, přebytky a blahobytem.
Avšak, nejmilejší, jako bohatství samo o sobě člověka nezatratí, nýbrž jen tu, když s ním zachází nesprávně, a naopak jest člověku ku prospěchu, když s ním zachází dobře: tak ani chudoba sama o sobě člověka nespasí, nýbrž naopak i ta mu může býti k záhubě, jestli jí neužije dobře. Jak bohatství, tak chudoba podobají se ostrému noži, který koná služby dobré v rukou rozumného a dovedného člověka, ale může způsobiti spoustu a neštěstí hrozné v ruce nerozumného dítěte nebo docela zuřícího pomatence. Jest tudíž potřebí i chudoby užíti dobře.
A proto kdyby člověk chudý majetným jejich jmění záviděl, kdyby pro svou chudobu proti spravedlnosti Boží reptal, kdyby myslil nebo docela mluvil proti prozřetelnosti Boží, která pořádá vše, nebo kdyby docela činil nespravedlivé pokusy, aby si ze své bídy pomohl, byť i ničeho tím nedosáhl: nepřipodobňuje se Kristu Pánu v jesličkách, a jeho chudoba mu neprospěje, nýbrž on sám svými hříchy zničí ty zásluhy, které si dříve chudobou snad získal. Kristus Pán neřekl jenom prostě: „Blahoslavení chudí, neboť jejich jest království nebeské,“ nýbrž: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich jest království nebeské.“ Nepostačí tedy chudoba jakákoliv, nýbrž Kristus žádá chudobu duchem. Nyní se ovšem někteří pošetilci těmto slovům Páně posmívají, vykládajíce je v tom smyslu, jako by byl Pán Ježíš řekl, že chudými duchem třeba rozuměti lidi přihlouplé, obmezené, kteří nic nemyslí, ba ani mysliti nedovedou; ale ten výklad jest úplně nesprávný a proti Bohu rouhavý. Lidé chudí duchem jsou ti, kteří o sobě mnoho nemyslí, tedy nejsou pyšní, a dále ti, kteří duchem nepřilnuli ku statkům pozemským; tedy i ti, kteří nemajíce statků vezdejších nebo trpíce docela nedostatek, snáší vše bez reptání a s odevzdaností do vůle Boží. Tak tedy musíme býti chudými, chceme-li býti podobnými Kristu Pánu v jesličkách, a jsme-li tak chudobnými, pak nám může býti narození Páně útěchou.
Vidíme tudíž, že narození Krista Pána v Betlemě v chlévě jest ku pravému vzdělání lidem všem, jak bohatým tak chudým. A proto komu z vás udělil Pán Bůh statků vezdejších tolik, že jich pro sebe a pro své ani nevyhnutelně nepotřebujete; ano kdo je vůbec máte, vzbuďte pevné předsevzetí, že v nich budete vždy viděti jen to, co opravdu jsou, prostředek, kterého máte užívati ke cti a slávě Boží, ku svému duchovnímu prospěchu a ku prospěchu, útěše a podpoře i svých bližních. Právě o svátcích vánočních jest obyčejem, že si lidé dávají navzájem rozličné dárky na památku, že jsme právě o těch svátcích dostali od Otce nebeského dar největší a nejvzácnější, Jeho vtěleného Syna a svého Vykupitele a Spasitele. Buďte, nejmilejší, štědrými o svátcích těch nejen k těm, kteří vám mohou dárky vaše odplatiti, nýbrž hlavně k těm, kteří vám pro chudobu nic dáti nemohou. Jakou zásluhu si získáte, když potěšíte nuzných právě o těchto svátcích, aby tak almužnami a podporami vašimi viděli, jak dobrý a jak štědrý jest Bůh také k nim! – Kdo pak musíte zápasiti s nouzí a nedostatkem, kdo musíte těžce pracovati, a sotva i tak těžkou prací vyzískáte tolik, abyste žíti mohli, nebo kdo snad pro neduh nebo jinou příčinu ani pracovati nemůže a odkázán jest na dobročinnost a lásku svých zámožnějších spolubratří, nechť snáší svůj stav s trpělivostí a odevzdaností do vůle Boží. Bůh ví také o něm, a Kristus Pán v Betlemě v chlévě narodil se v okolnostech podobných. Tak smýšlejme o narození Páně, tak hleďme v mysli své na jesličky, pak nalezneme i my Marii a Josefa a nemluvňátko položené v jeslích ku svému poučení a tím také ku svému spasení. Amen.
Zdroj: P. František Šulc, Knihovna sv. Vojtěcha, 1903, str. 55
Zpracoval: Jakub Albert