sobota 30. srpna 2014

Komentář Eleison CCCLXXI – Mojžíš vysvětluje (2014)


Komentář Eleison CCCLXXI – Mojžíš vysvětluje (2014)
(372)
30. srpna 2014
 

MOJŽÍŠ VYSVĚTLUJE
Pokud kterýkoliv katolík usiluje o detailní vysvětlení pokračujícího šílenství v Gaze, měl by si přečíst Mojžíše ve Starém zákoně. Například, když Izraelité nebudou dodržovat Boží přikázání, budou mezi jinými prokletími raněni „šílenstvím, slepotou a pomatením mysli“ (Deut. XXVIII, 28). Jak řekl P. Meinvielle, Židé jsou teologickým plemenem a nemohou uniknout svému teologickému osudu – jsou s Bohem svázáni jako žádný jiný národ na zemi.
Deuteronomiu dává Mojžíš Izraelitům jejich poslední slavnostní pokyny předtím, než oni vstoupí do země zaslíbené, a předtím, než on umírá. V kapitole 28 (analogicky v Levit. XXVI) Mojžíš velmi jasně ukazuje myšlení Jehovy (neboli Jahveho), Boha Starého zákona, totožného s Bohem Nového zákona. Židé budou mít zvláštní požehnání (v. 1-14), jestliže budou poslušní jediného pravého Boha; budou zvláště prokletí (v. 15-68), jestliže jej nebudou poslušní. V každém případě jsou zvláštním plemenem, jemuž je dáno zvláštní poznání jediného pravého Boha kvůli zvláštnímu poslání, které pro něj musí naplnit, se zvláštní odměnou nebo trestem z jeho strany, závislým na tom, jak toto poslání splní.
Není divu, že si Židé myslí, že jsou zvláštní! Mezi požehnáními vyjmenovanými zde Mojžíšem je Bůh vyvýší „nad všechny národy“ (v. 1); aby jej „ustavil za svatý lid“ (v. 9); aby byl „hlavou a ne chvostem“ (v. 13). Ale v každém z těchto tří veršů je pozoruhodné, jak Mojžíš činí nadřazenost Izraelitů závislou na poslušnosti k Bohu: jestliže „budou opravdově poslouchat Hospodina a bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy“ (v. 1); jestliže „budou dbát na příkazy Hospodina a chodit po jeho cestách“ (v. 9); jestliže „budou poslouchat příkazy Hospodina, aby je pečlivě dodržovali“ (v. 13).
Na druhou stranu, pokud se Izraelité snaží být tím nadřazeným národem dle svého vlastního pojetí a nebýt poslušní Boha (v. 15), pak na ně dopadne velké množství prokletí (v. 16-68) a budou opovrhováni, nenáviděni a pošlapáni všemi ostatním národy: budou „rozptýleni do všech národů od jednoho konce země do druhého“ (v. 64); budou raněni „šílenstvím, slepotou a pomatením mysli“ (v. 28 – pomyslete na Gazu!); cizinec, se kterým žijí, bude „stoupat“ nad ně, on bude hlavou a oni budou chvostem (v. 43-44); jejich nepřítel jim vloží „železné jho“ na šíji (v. 48); Hospodin je bude sužovat všemi druhy utrpení (v. 59-61) a budou „vyrváni ze země, kterou přicházejí obsadit“ (v. 63). A tím vším budou sužováni proto, že nedodržovali a nenaplňovali slova Božího zákona (v. 58).
Měla však všechna tato požehnání a prokletí ohlášená velkým Mojžíšem nějaký účinek, aby přiměla Izraelity uznat svého Mesiáše, Vtěleného Boha, když přišel, a sloužit mu, jak bylo také prorokováno Mojžíšem (Deut. XVIII, 15-18)? Ne, místo toho jej ukřižovali, což na jejich hlavy nyní skoro 2000 let přináší všechna Mojžíšova prokletí. Sami se učinili nejopovrhovanějším a nejutiskovanějším národem na zemi a ztratili své právo na zemi zaslíbenou. Po zničení jeruzalémského chrámu 70 A.D. byli vyhnáni a rozptýleni jinam.
Ani jejich znovuzískání držení Svaté země neznamená, že bylo prokletí sňato, protože to činí dle svého vlastního pojetí a nikoliv Božího, aby se samo toto znovudržení obrátilo v část prokletí. Jak řekl Platón (Georgias), je lepší trpět, než spáchat nespravedlnost a proto by se v duchovní realitě mělo Izraelitů litovat více než Palestinců. Trpělivost. My „všichni jsme zhřešili a postrádáme slávy Boží“ (Ř III, 22-23).
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org     
Překlad: D. Grof