sobota 16. srpna 2014

Komentář Eleison CCCLXX – Konference o Dickensovi (2014)


Komentář Eleison CCCLXX – Konference o Dickensovi (2014)
(370)
16. srpna 2014
KONFERENCE O DICKENSOVI
Konference o Dickensovi, která se pořádala před dvěma týdny v Domě Královny mučedníků v Broadstairs, se v rámci svých skromných možností vydařila. V sobotu jen trochu pršelo, neděle byla celá slunečná a skoro 30 účastníků, převážně z Anglie, ale také z Dánska, Francie a USA, si velmi užili dům, vzájemnou katolickou společnost a tři přednášky Dr. Davida Whitea o třech románech Charlese Dickense (1812-1870), nejmilovanějšího anglického autora po Williamu Shakespearovi.
„V rámci skromných možností“, protože kromě zbožně navštívených mší v sobotu a v neděli, bylo na této konferenci málo něčeho vnějškově nadpřirozeného. Řekněme, že to bylo setkání zdravého rozumu spíše než svatosti, ale ihned poznamenáváme, že přinejmenším v angličtině slova „zdravý rozum“ tvoří tři čtvrtiny slova „svatost“. Milost staví na přirozenosti a stěží může stavět na šílenství a zkažení přirozenosti, jemuž se svět kolem nás den za dnem odevzdává. Zdravý rozum je tedy důležitější než kdy dřív, dokonce i pro nadpřirozené účely. Jestliže „Odpor“ v současnosti činí tak malý zjevný pokrok, není to proto, že tu jen nezbývá dost zdravého rozumu kolem nás, aby se rozpoznal a zapudil úpadek myšlení a úpadek pravé poslušnosti a svatosti?
Ve své první přednášce Dr. White mluvil o Davidu Copperfieldovi, což byl mezi jinými Dickensův vlastní oblíbený román, který je zvlášť svázán s Broadstairs. Je to proto, že při svých mnohých návštěvách za prací či dovolenou do svého milovaného přímořského města Dickens poznal excentrickou starou dámu, která žila v malém domku, jenž na nábřeží stále existuje. Udělala na něj takový dojem, že ji zapracoval do svého Davida Copperfielda jako Betsy Trotwoodovou, excentrickou starou dámu, která přijme osiřelého hrdinu románu a chrání jej, dokud nenalezne svou cestu v životě. Do jejích úst vkládá Dickens svou vlastní zášť k puritánství a kalvinismu, řekl Dr. White. Alespoň jednou v životě Dickensovi někdo řekl, že katolicismus je jediné pravé náboženství, nikdy se však nestal katolíkem. Měl ale svrchovaný respekt pro Kristovo evangelium a postavy s ryzím dobrým srdcem se jedna po druhé objevují na stránkách jeho románů.
V neděli odpoledne následovala návštěva pobřežního domku „Betsy Trotwoodové“, který je nyní Dickensovým muzeem, působí v něm Dickensův kurátor a je plný upomínek na něj. Pak se konala druhá přednáška o Ponurém domě, což byl první román Dickensova druhého období, kdy se Anglie stávala temnější. Ponurý dům útočí na právníky a zákon zvláště, ale obecně, řekl Dr. White, útočí na systém, který stále více ovládá společnost a demoralizuje a drtí nevinné ovce. Politici se stávají bezvýznamnými a aristokracie ztrácí kontakt s realitou, ale nelidský systém postupuje vpřed, dokud se nakonec nezhroutí pod svou falší po způsobu Druhého vatikánského koncilu, dodal Dr. White.
V neděli ráno byla prezentovaná třetí přednáška o Zlých časech, dalším z temnějších románů o naprostém nedostatku reálného vzdělání před 150 lety! Dickens věděl, že bez vzdělání srdce budou lidé chladnými a nelidskými. Dr. White čerpal ze své zkušenosti, kdy desítky let učil na americké námořní akademii, aby zdůvodnil Dickensovo zpodobnění nesmírné hlouposti společenských robotů vytvořených „vzděláváním“ zamítajícím historii, společenské vědy, hudbu, literaturu a zvláště poezii. Výsledkem je, řekl, nezměrná nuda dnešní mládeže, což je odrazem čistého nihilismu.
Účastníci konference však neodjížděli domů ani znudění, ani nihilističtí, ale velmi osvěžení. Deo Gratias.
Kyrie Eleison
Zdroj: http://www.dinoscopus.org     
Překlad: D. Grof