pondělí 23. června 2014

Ke „kanonickému uznání tolerance“ ad tempus (2014)

 
Ke „kanonickému uznání tolerance“ ad tempus (2014)
Ze zpravodaje dominikánů z Avrillé č. 87, 13. května 2014
Ve vydání Le Rocher, zpravodaje Švýcarského distriktu FSSPX, (č. 88) z dubna-května, biskup Fellay na otázku o případné dohodě s Římem odpověděl: „Právě teď [tj. pod papežem Františkem] by to bylo nerozumné.“ Plně souhlasíme. Také si myslíme, že by to bylo nerozumné stejně jako pod papeži Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. Stačí jen zapřemýšlet nad všemi těmi, jež dohodu s koncilní církví uzavřeli, a kteří všichni bez výjimky zradili boj za víru.
Nicméně navzdory těmto poznámkám biskup Fellay seminaristům v Zaitzkofenu v Německu zároveň oznámil, že kdyby sám Řím souhlasil s uznáním Bratrstva, nechápe, proč by to měl odmítnout. Jeden z [jeho] asistentů krátce poté o této zprávě s nadšením informoval představené řeholních komunit a vysvětlil jim, že toto uznání by bylo ad tempus (dočasně). Autorita Bratrstva potvrdila, že biskup Fellay doufá obdržet uznání tolerance.
Vydání časopisu Angelus z dubna 2014 již připravuje půdu pro věřící:
„Pro Bratrstvo je nerealistické čekat, až se Římané plně naukově obrátí, aby se mohlo vydat do jejich rukou... FSSPX si tak dlouho udržovalo odstup od Říma, že riskuje, že ztratí katolický smysl hierarchie, poslušnosti a autority.“
I když nechápeme, jak by „kanonické uznání“ nebylo šílené, kdežto „dohoda“ s Římem by byla, vedou nás tato tvrzení a tato nová perspektiva k několika úvahám:
-          Když jde o víru, není postupné obrácení možné, na rozdíl od toho, co se děje, když jde pouze o mravy. Člověk buď víru má, nebo nemá. Popření jediné pravdy stačí k tomu, aby ztratil celou katolickou víru. Jediným řešením jak se přiblížit Římu, je čekat na jeho úplné obrácení.
-          Udržovat si svůj odstup od modernistického a odpadlického Říma je jediná cesta, jak si udržet svou víru neporušenou. To zahrnuje i víru v Petrův primát. Není tedy třeba se vůbec obávat: neztratili jsme smysl hierarchie a autority.
-          Kanonické uznání ad tempus by zaručovalo pouze podmínečnost, kdy je člověk „svobodný“, dokud se dobře chová...Řím nebude tolerovat útoky na kroky papeže, ani to, aby se veřejně říkalo, že lidé nesmí navštěvovat novou „mši“, to, že Jan Pavel II. není světcem atd. Když P. de Cacqueray napsal vynikající text proti Assisi IV (česky zde), kardinál Levada řekl biskupovi Fellaymu, že je to nepřijatelné, a výsledkem bylo, že Generální dům pak zůstal mlčet a nevydal jediné oficiální prohlášení proti tomuto pohoršlivému setkání. Kanonické uznání by nevyhnutelně bylo odsouzením k mlčení, jak beze stínu pochybnosti prokázala historie společenství Ecclesia Dei (český souhrn například zde). Jakmile se kněz opováží porušit mlčení a zaútočí na mnohá pohoršení modernistického Říma, bude nemilosrdně sankcionován Generálním domem [FSSPX], který učiní vše, co je v jeho silách, aby si udržel „oficiální uznání“, po kterém se tolik touží a nakonec se dostane.
Nezapomeňme na dohodu zaručenou klášteru Le Barroux. Toto tehdy tvrdili:
„Podepsali jsme tuto dohodu pod dvěma podmínkami:
-          že tím nebude znevážena osoba arcibiskupa Lefebvra;
-          že po nás nebude vyžadována žádná nauková či kanonická obdoba [této praktické dohody], a že nebude uvaleno žádné mlčení na naše protimodernistické kázání.“ (1)
Le Barroux teď obhajuje náboženskou svobodu a ekumenismus a tito mniši, jsou-li mimo klášter, pravidelně koncelebrují novou mši. Ti, kteří se pokusili vzdorovat, byli vyhozeni. Není to jasné?
Někteří namítají, že „dokud nebylo nic podepsáno, není se čeho bát“. Nikoliv, protože touha po získání uznání od Říma již začala ochromovat boj Víry za spásu duší! Aby nebyly uraženy autority, kritika současných pohoršení se stala stále výjimečnější.(2) Věřící budou mít ducha „Ecclesia Dei“ ještě před tím, než bude cokoliv podepsáno.
Poznámky:
1. Dom Gérard ve vydání časopisu Présent z 18. srpna 1988.
2. Přinejlepším stále vidíme nějakou kritiku Druhého vatikánského koncilu, současné autority [Církve] jsou však zpochybňovány stále výjimečněji. Například protestní dopis proti nedávným „kanonizacím“ byl ve skutečnosti kritikou Druhého vatikánského koncilu. Otázka osobní odpovědnosti papeže Františka se neřešila.
Překlad: D. Grof