úterý 25. února 2014

Boj dnešního exorcisty (2014)


Boj dnešního exorcisty (2014)
14. ledna 2014
(Řím) Exorcista je v popředí boje proti ďáblovi. Jedním z nich je otec Francesco Bamonte. Je exorcistou v papežově diecézi. „Typickým chováním ďábla během exorcismu je, že často mluví o ničení a vyhlazení. Vše, co je krásné, dobré, zdravé, čisté, harmonické je vysmíváno a hrozí se tomu vyhubením a zničením,“ říká tento exorcista. Zvláště zarážející je nenávist ďábla vůči svátosti manželství, rodinným poutům a lásce. „Reaguje velmi agresivně, když člověk žehná manželství dvou sezdaných lidí, nebo když jsou vybízeni k obnově svých manželských slibů,“ říká otec Bamonte.
Francesco Bamonte patří do mladého řádu Služebníků Neposkvrněného Srdce Mariina (CMIS) založeného v roce 1991. Cordis Mariae Immaculati Servi jsou řádem diecézního práva. Otec Bamonte se narodil v roce 1960 a vysvěcen na kněze byl v roce 1990. Od roku 2012 je předsedou Italského sdružení exorcistů.
Ihned po svém vysvěcení pro řád se v tomto ohledu obrátil zvláště ke svátosti pokání, aby pomohl obětem okultních praktik. V roce 1997 se stal členem Mezinárodního sdružení exorcistů. Od roku 2005 přednáší na papežské univerzitě Regina Apostolorum v Římě, kde vede kurz o exorcismu a osvobozující modlitbě. Na žádost biskupů různých italských a zahraničních diecézí instruuje seminaristy ve věci okultismu a exorcismu a jejich následných pastoračních záležitostech. Podporuje také kněze, kteří jsou biskupem jmenováni jako exorcisté ve své diecézi.
Knihy otce Bamonteho: Jak rozpoznat Otce lží
V roce 2000 publikoval první knihu o svých zkušenostech exorcisty: „Co dělat s čaroději? Jak se osvobodit od pověry a ochránit se před zlou vírou“ (Cosa fare co questi maghi?), kterou v roce 2004 následovala kniha „Škodlivý spiritismus. Okultní dílo Zla v údajných stycích s oním světem“ (I danni dello spiritismo) a v roce 2006 svazek „Démonická posedlost a exorcismus. Jak rozpoznat lstivého podvodníka.“, v roce 2008 „Padlí andělé. Tajemství Zla ve zkušenosti exorcisty.“ Jeho nejposlednější kniha byla publikována v roce 2010 pod titulem: „Panna Maria a ďábel v exorcismu“.
Na výročním setkání v roce 2013 přednesl tento italský exorcista otec Bamonte pozoruhodný proslov. Řekl: „Opakujícím se rysem při exorcismech je neustálý požadavek démona, aby jej lidé uctívali jako by byl Bohem. Démon, který nepřijímá svou stvořenost, se snaží předstírat, že je Bohem, a nenasytně dychtí, aby mu lidé vzdávali poctu, která patří jen Bohu. Během exorcismu často říká: ‘Modli se ke mně, modli se ke mně, já jsem Bůh, já jsem Bůh! Poklekni, když se vzývá mé jméno. Já jsem všemocný! Vzývej mě!‘ Na tato tvrzení odpovídám článkem 20 z Římského rituálu (titulus XII „De exorcizandis obsessis a doemonio“), které doporučuje Ježíšova slova na poušti a slova apoštola Pavla v jeho dopise Filipanům.
Ďábel chce být uctíván: „Já jsem Bůh!“
Dalším podstatným rysem v chování démona během exorcismu je, že je zvláště časté, že mluví o „zničení a ničení“. Všechno, co je „dobré, krásné, zdravé, čisté, harmonické“ je zahrnuto výsměchem ze strany démona. Vyhrožuje, že vše zničí. Zvláštní nenávist démonických sil se vztahuje na svátost manželství a rodinu. Kněz vypráví o exorcismu, v němž mu démon řekl: „Nelíbí se mi, jak se ženy oblékají. Musíte je svléci ještě více, aby jejich pohlaví dominovalo a já mohl zničit více rodin!“ U jiných exorcismů démon velmi obrazně hovořil o pohlavních orgánech jako o „středu světa“. Ďábel reaguje „zlostí“, je-li manželství páru požehnané nebo při zásnubách mladých lidí, kteří chtějí být před manželstvím zdrženliví. Ďábel proklel taková rozhodnutí k čistotě a zdrženlivosti jako „zvrácenost“, říká otec Bamonte.
„Pokouším se požrat ty děti“ – Potrat a sexuální svádění
Rysem ďáblovy „osobnosti“, který vyniká, je jeho „ohromná nenávist“. „Vychutnává si zlo v jakékoliv podobě se objeví.“ Při jednom exorcismu křičel: „Vezměte si tu ohavnou knihu Apokalypsy. Je napsána o ženě, která porodí. Vždy se pokouším požrat ty děti. Víte jak?“ Pak ďábel děsivými slovy popsal každodenní masové vraždění tisíců nenarozených dětí, které jsou v děloze zavražděny potratem. Názorně také ukázal ve všech detailech ohavné sexuální zneužívání dětí. Ve svých úděsných prohlášeních potom vždy dodal strašlivé: „Jak moc si to užívám!“, říká otec Bamonte. Řekl to také, když hovořil o tom, jak se mladí lidé ničí užíváním drog, nebo o islámských sebevražedných bombových útočnících, kteří se vyhodí do vzduchu.
Zvrhlíci a posměváčci: „Pojďte ke mně vy všichni, kteří jste zábavní a úchylní“
„Je šokující, jak vše převrátí a obrátí to vzhůru nohama, čímž obrací zlo v dobro a dobro ve zlo. Když jsem před ním držel relikvii, vykřikl: ‘Jaký puch.‘ Takto on vnímá Jeho. „Jím“ myslí Ježíše Krista, jehož jméno nikdy nevyslovuje kvůli opovržení a nenávisti. Když jsem mu ukázal růženec, řekl: ‘Prokletý řetěz s křížem na konci.‘ Když jsem jej pokropil svěcenou vodou, posedlý, ďábel, vztekle protestoval: ‘Touhle vodou, která smrdí a pálí, mě nevymeješ.‘ Když jsem nad posedlým pronesl slova: ‘Požehnej, Pane, tomuto bratrovi.‘, ďábel ihned vyštěkl: ‘Bude zatracen, vezmu ho do pekla!‘ Při slovech Evangelia: Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím!, křičel: ‘Ne, vše přichází ke mně, vy, kteří se lopotíte a jste obtíženi, já vás občerstvím!‘“
Exorcista pokračoval: „Když jsem během exorcismu došel na slova: ‘inimíce fidei, hostis, umani generis adducto mortis‘, démon vyjádřil svou naprostou oddanost zlu a po zlém se dal poznat: ‘Moc hříchu bude naším oltářem, na němž prolijeme krev vašich zatracených synů a dcer. Zde je bůh pro ty, kteří nenávidí, a ten bůh je mým bohem.‘“
„Vyživuje mě nenávist lidí“
Ďábel při exorcismu ukazuje svou pravou tvář. Musí být viděn tak, jak se sám odhaluje, jako ten, kdo stále rozděluje lidi proti sobě navzájem a pokouší se je podněcovat. Těší se z nenávisti mezi lidmi a dychtí po lidské špatnosti. „To je strava, která mě vyživuje a posiluje,“ jednou odpověděl, říká otec Bamonte.
„Mnohokrát,“ říká exorcista, „ jsem slyšel démona [říkat] v dokonalé shodě s naukou Církve, že zlo je svobodným rozhodnutím člověka. Musel také připustit, že nemůže nic dělat proti vůli člověka, jestliže to, co ďábel činí, odporuje milosti, která člověka podporuje. Je proto, jak znovu a znovu jasně vysvětluje, velkým pokušitelem, který chce vždy znovu svádět lidi: ‘Naší povinností je svádět vždy, kohokoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv okolností. Někteří se chytí do našich sítí, někteří navždy!‘“
Síla modlitby a posvátné liturgie
Exorcismus potvrzuje okamžitou sílu modlitby, říká exorcista římské diecéze. „Exorcismus je liturgický úkon a tudíž modlitba Církve. Exorcista nedělá nic sám za sebe, ale vše ve jménu Ježíše Krista a Církve. Když vidíme, jak moc tento ritus zneklidňuje ďábla a démony a poráží je, pak si uvědomujeme, že jsou všechny ostatní liturgické akty Církve a modlitba a milost, kterou získávají, mocnější [než ďábel]. To nás musí skutečně povzbudit k modlitbě, k používání svátostí a k návštěvě mše svaté.
Při exorcismu musel démon „zjevně přinucený Bohem“ připustit a říci: ‘Kdybyste vy lidé žili před Ním na kolenou a uctívali Jej a pěli Jeho chvály, jak to činí andělé, neměli bychom všechnu tu moc, kterou nám nad sebou dáváte.‘
Zdroj: Eponymous Flower   
Překlad: D. Grof