pátek 13. prosince 2013

Modlit se za papeže nebo ne? (2011)

 
Modlit se za papeže nebo ne? (2011)
P. Ronald Brown
Dostali jsme email, který nás informoval, že je „hříšné“ modlit se v mešním kánonu za papeže, protože poslední čtyři papeži jednali v rozporu s tradičním učením Církve. Čas od času slyšíme tento komentář a je třeba objasnit těm, kteří chodí na tradiční mši do kaple Naší Paní Svatého růžence, jaký přesně je náš pevný katolický postoj v této věci.
 
Symbol papežské moci
Církev během své dlouhé historie zažívala mnoho těžkých období. Většinou jsme byli obdařeni svatými papeži, kteří užívali svou autoritu k obraně Víry, k zabezpečení pokladu Víry. Čas od času jsme měli některé špatné papeže (buďto slabé muže, nebo dokonce bohužel nemorální muže) nebo pomýlené papeže. Někteří si však nedokážou uvědomit, že papež není neomylný ve všech ohledech svého úřadu, ale jen tehdy, když v Církvi definuje ve věcech dotýkajících se „víry a mravů“.
Je faktem, že s jakýmkoliv (skutečně nebo domněle) „špatným“ papežem nemůžeme nic udělat. Cajetan nám například říká, že „je povinností odporovat papeži, který otevřeně ničí Církev“. To naznačuje, že papež třeba může do určité míry jednat ke „zničení Církve“. Přesto zůstává papežem. Někteří mluví o „antipapežích“ – přesto v dvoutisícileté historii Církve nikdy žádný platný papež na Petrově stolci „neztratil“ svůj papežský úřad a nestal se „antipapežem“. Žádný „antipapež“, o nichž si můžete přečíst, nikdy prvně nebyl legitimním papežem, který platně zaujímal Petrův úřad. To je fakt, který někteří odmítají uznat.
Sv. Robert Bellarmin nám také dává vodítko: „Je zákonné vzdorovat papeži, který napadá tělo, je také zákonné vzdorovat papeži, který napadá duši... je zákonné vzdorovat mu tím, že se nečiní, co nařizuje a zabraňuje se výkonu jeho vůle.“ Je jasné, že platný papež může zneužívat svou pravomoc, v kterémžto bodě mají katoličtí biskupové, kněží, řeholníci a laici dovoleno vzdorovat mu a jejich vzdor je ve skutečnosti opravdovým dodržováním katolické Víry, skutečnou úctou k úřadu sv. Petra.
Z tohoto důvodu se kaple Naší Paní Svatého růžence přidává k mnoha dalším katolickým kaplím a organizacím v odporu vůči liberalismu současné hierarchie, protože liberalismus byl minulými papeži dlouho zavrhován. Naše katolická víra v autoritu papeže od nás vyžaduje, abychom zůstali věrní posvátné tradici, katolické nauce. Vzdorujeme uskutečňování „nové mše“ a nových obřadů svátostí, přičemž jasně chápeme meze autority.
Žádný katolík na zemi nemá oprávnění učinit cokoliv se špatným papežem, určitě katolíci nemohou cokoliv „deklarovat“, sesadit ho nebo jej soudit jako nepapeže. Uvědomujeme si, že mnohé „sjednocené“ a blahosklonné skupiny „sedesvakantistů“ to učinit mohou, my však ne. Zatímco liberalismus je strašlivou nemocí v Církvi, vidíme také plody těch, kteří „vzali věci do vlastních rukou“ a dosti často berou na sebe roli minipapežů.
 
Sv. Pavel odporoval mylnému učení sv. Petra
Je dlouhou tradicí Církve, že „primát prvního stolce nepodléhá ničímu soudu“. Jak poukazuje jeden skutečný odborník na kanonické právo: „Všeobecný sněm (tj. sněm všech biskupů Církve) by nemohl soudit papeže, protože pokud by nebyl jím svolaný nebo jím schválený, nemohl by vydat platný výrok. Proto nezbývá nic, než prosba k Bohu, který se postará o Svou Církev a její hlavu.“ (Rev. P. C. Augustine, OSB ve svém komentáři z roku 1923 ke Kodexu kanonického práva). Pokud máme něco dělat, pak musíme zdvojnásobit své modlitby za papeže a určitě ne odmítat se za něj modlit.
Přicházíme nyní k problému odmítání modlit se za papeže v mešním kánonu. Nedávno byla ohledně toho vznesena obava a vlastně jsme ohledně toho obdrželi dotaz od více duší. Je naprosto mylné, je to velký nedostatek katolické lásky, neinformovat duše, že kněz sloužící mši si nepřipomíná papeže v kánonu. Mše je modlitbou Římskokatolické církve – není místem pro teologické nebo kanonické neoprávněné zásahy do modliteb. Caveat emptor [Jak stojí a leží].
Není to problémem pouze pro ty, kteří mši navštěvují, ale i pro samotného kněze, který nebere na vědomí papeže v mešním kánonu. Je věcí křesťanské lásky, aby duše chápaly důsledky toho, že se při mši nemodlí za papeže, a aby bylo jejich svědomí v této věci informované. Je velkým nedostatkem křesťanské lásky ze strany kněze (je-li toto jeho přesvědčením), že sám neinformuje ty, kteří na jeho mši chodí, jaký je jeho postoj.
Je to hřích modlit se za papeže při mši una cum Papa nostro [spolu se služebníkem svým, papežem naším]? Co kdyby existovala shoda nebo se uznalo, že nějaký konkrétní papež je špatným papežem? Opět, něčí argument, že papež proto a proto není platný prostě ve světle nauky a praxe Církve neobstojí. Nemůžeme argumentovat nesprávnou premisou, chybnou premisou a od toho pokračovat k nespočtu teorií. Samozřejmě si uvědomujeme, že mnohé tyto teorie jsou dobře míněné. Dobré úmysly však nedělají z mylných věcí správné.
 
Uznání papeže v mešním kánonu
Samozřejmě není hříchem modlit se v mešním kánonu i za špatného papeže, právě naopak: je hříšné odmítat se modlit za žijícího papeže na Petrově stolci. Od nejranějších dob Církve je papež zmiňován ve svaté mešní Oběti. Ve skutečnosti je ve východních řeckokatolických obřadech jméno papeže zmiňováno mnohem častěji. Byli to pouze heretici a schizmatici (jako jsou pravoslavní, starokatolíci atd.), kteří odstranili jméno papeže z liturgie. Samozřejmě nemluvíme o zesnulém papeži, když existuje skutečné „sede vacante“ a jméno papeže se nezmiňuje (protože na stolci samozřejmě není žádný papež, přinejmenším dočasně).
Tento problém se již v dějinách Církve řešil, příkladem je papež Pelagius I., když hovořil k schizmatickým biskupům z Tuscie. Papež Pelagius jim oznámil, že věc je vyřešena: Odmítat se modlit za živého papeže „odpovídá tomu, že člověk prohlašuje, že je mimo Církev“. Papež vlastně dále těmto schizmatickým biskupům oznámil, že jejich sloužení mše je „zmrzačené a neúplné“ tím, že nepřipomínají papeže.
Je to prosté a mnohem méně komplikované, než si mnozí myslí, kdyby jim jen nějaká dobrá duše v tomto poradila a oni praktikovali pokoru: Nemůžeme soudit osobu sedící na stolci sv. Petra a máme povinnost pod hrozbou toho, že budeme „mimo Církev“ modlit se za ni, zvláště při mši svaté. V kapli Naší Paní Svatého růžence přespříliš nekritizujeme ty, kteří učinili nešťastné rozhodnutí, že je Petrův stolec uprázdněný. Zároveň však toto myšlení nemůžeme podporovat a máme povinnost v katolické lásce informovat duše v této věci.
Je smutné, že někteří trvají na tom jít směrem, kterým se neodvažuje jít dokonce ani všeobecný koncil nebo... andělé! Ze všech lidí na světě právě papež potřebuje naše modlitby a to zoufale.
Překlad: D. Grof